Railgallery - Amerika - díl první

Amerika - díl první

Už dlouho jsem si pohrával s myšlenkou, že si udělám pořádný fotovýlet a pojedu fotit vlaky za velkou louži. Lákaly mě krásné scenérie a taky trocha železniční exotiky v podání několikakilometrových vlaků v čele s přípřežemi několika lokomotiv. Rád bych Vám v dalších řádcích trochu přiblížil toto dobrodružství.

Celé to začalo už v únoru, kdy jsem se definitivně rozhodl, určil termín a koupil letenku. Jako výchozí i cílový bod jsem si zvolil střed USA, přesněji město Denver, které je centrem hornatého státu Colorado. Nechal jsem se inspirovat jedním dílem dokumentárního cyklu americké TV „Extrémní vlaky“ o nákladních vlacích jedoucích po trans-americké železnici z North Platte (NE) přes pláně Wyomingu, Velké Solné Jezero (Salt Lake City), severní část státu Nevada přes průsmyk Donner až do Sacramenta v Kalifornii. Nejen tento dokument, ale také mnoho fotek na railpictures.net mi byly inspirací.

Mapa okruhu. (zdroj googlemas.com)

Vytýčil jsem si celkem velký okruh začínající i končící v Denveru. Odtud jsem vyrazil podél trati Union Pacific a směřoval stále na západ. Plánovaná trasa tedy vedla z Denveru přes Cheyenne (WY) dále na západ do Salt Lake City (UT), pak do Ely (NV), kde je železniční muzeum spolu s muzeální tratí. Dále přes nevadskou polopoušť až do hraničního města Reno v průsmyku Donner a pak už z kopce dolů do San Francica na slavný most Golden Gate… No a zpět přes Los Angeles, Las Vegas, Grand Canyon zase do Colorada….

Večer co večer jsem usedal k počítači a na stránkách railpictures.net studoval fleky, které pak dotvářely tento okruh. Oslovil jsem i několik autorů a ti mi velmi ochotně poradili, co, kdy, kde a jak. Asi nejcennější rady jsem dostal od Dicka Elbrighta, který mi dokonce poslal i verze sešitových JŘ společnosti Union Pacific. Myslím, že tou nejcennější radou bylo, abych si v půjčovně vybral raději terénní auto namísto levnějšího silničního modelu. S blížícím se odjezdem přibývalo míst, kde by stálo za to fotit a tak bych vám teď rád ukázal, kde mají Američani místa, která bychom mohli přirovnat k našemu „Bezpráví“…

No opravdu jich bylo hodně a obsáhnout vše v jednom článku by bylo obtížné a tak se můžete těšit na malý seriál o železničním putování po Spojených Státech. Podíváme se na několik míst kolem trati vedoucí z North Platte (NE) do Sacramenta (CA). Cestou se zastavíme v několika železničních muzejích, například v zasněženém Ely, nebo v Carson City. Vystoupáme s vlakem až do výšky přes 2 000 m.n.m. v průsmyku Donner Pass. Na moment se zastavíme u Golden Gate v San Francisku. Nevynecháme ani známou smyčku v Tehachapi a přes průsmyk Cajon Pass se dostaneme do nevadské pouště. Odkud popojedeme kousek po slavné Route 66 až ke Grand Canyonu. No a na závěr se po kolejích podíváme tak říkajíc až k oblakům. Nejprve parní historickou soupravou z Duranga do Silvertonu (2.850 m.n.m) a jako třešničku na dortu vyšplháme zubačkou na Pikes Peak do výšky 4 100 m.n.m.

Velký kluk

Začneme krátkou zastávkou v Cheyenne (WY), kde poblíž nádraží v Holliday parku odpočívá „Big Boy“ - největší parní lokomotiva na světě. Stroje s uspořádáním 2 D‘ D‘ 2, tedy v americkém podání 4 – 8 – 8 – 4, byly vyrobeny American Locomotive Company (ALCO) v letech 1941 – 1944 pro společnost Union Pacific. Délka této lokomotivy s tendrem je úctyhodných 40,5 m, z čehož samotná lokomotiva je dlouhá 26m. S výkonem 4 560kW (6 290k) a tažnou sílou 602 kN dokázaly v „sóle“ utáhnout vlak těžký 4 000t v táhlém stoupání 12‰ rychlostí 35 km/h. Jen pro dokreslení: naše nejsilnější parní lokomotiva ř. 556.0 měla výkon pouhých 1 500kW a vážila něco kolem 100t, ale i ona se dokázala porvat s vlakem stejně těžkým. Po nástupu dieselových lokomotiv byly výkony „Big Boye“ nahrazovány až 5 lokomotivami. I maximální rychlost byla na tohoto „Obra“ úctyhodná – 130km/h při váze 567t. Díky Malletově uspořádání podvozků byla schopna projíždět i ostré oblouky (300m). Z 25 vyrobených kusů je dochováno 8, ale bohužel ani jeden není provozuschopný a co je ještě smutnější, nejsou ani plány na znovuzprovoznění tohoto unikátu. Stroj s číslem 4004 vykonal svou poslední jízdu 30.10.1958 na trase z Cheyenne do Laramie, kde byl dlouhých 5 let odstaven. Za dobu své služby, tedy od roku 1941 najel 440 545 mil (708 837 km). Až v roce 1963 jej převzalo město Cheyenne a vystavilo jej v Holliday parku. K tomuto účelu byla vybudována kolej v délce 600 stop (asi 200m), aby bylo možné lokomotivu na místo dopravit. 28.6.1963 byla lokomotiva vystavena a kolej pak demontována. Pokud byste se někdy dostali do Cheyenne, tak Holliday park je hned vedle nádraží. Vyroben byl v září 1941, a tak mu můžeme rovnou pogratulovat k sedmdesátým narozeninám. Dalších 7 kusů je rozmístěno v muzeích po celém území USA. Stroj 4005 je v muzeu v Denveru, Big Boy s číslem 4007 je v muzeu v St. Louis v Missouri. Další lokomotivy jsou pak v muzeích ve Scrantonu v Pennsylvánii (číslo 4012), další v Pomoně v Kalifornii (číslo 4014). Ve Wisconsinu je stroj s č. 4017. V Dallasu číslo 4018 a poslední s číslem 4023 stojí v Omaze v Nebrasce.

BIG BOY v Cheyenne

Autor: Vít Bukač

pár vysvětlivek:

Státy: CO – Colorado, WY – Wyoming, CA – Califorina, AZ – Arizona, NV – Nevada, NE – Nebraska, NM – Nové Mexiko, UT – Utah

Železniční společnosti: UP – Union Pacific, BNSF – Burligton Northern &Santa Fe,  ATSF – Atchison Topeka &Santa Fe


<Starší | tento článek | Novější>

Napsáno: 23. 9. 2011, 22:34 | Přečteno: 8988x | Kategorie: články | Napsal: klokan |

Komentáře: 9
Velmi výživné! Nenechej nás dlouho čekat na pokračování!
Odpověď | 2011-09-24 14:30:41
.:. klokan
Pavle, neboj, látky je dostatek...tak za týden dám další :)
Odpověď | 2011-09-24 17:16:56
.:. Morris
Pochvala, juž se těším na další části. :-)
Odpověď | 2011-09-25 20:00:28
.:. Balwan
taky se těším na pokračování ;-)
Odpověď | 2011-10-01 17:11:28
.:. marass
To nás je víc :-)
Jenom malá otázka, jak jsi to řešil s ubytováním? Na vlastní pěst(aha, hotel, zeptám se jestli mají volné pokoje)?
Odpověď | 2011-10-01 19:17:05 | Příspěvek upraven: 2011-10-01 19:19:13
.:. klokan
Bydlel jsem každý den jinde, vždy v motelu, kterých je po americe spousty. Stojí od 35 - 50 dolarů za noc a pokoj. Každý den, jsem si přes net objednal další noc...
Odpověď | 2011-10-01 20:30:48
.:. marass
Dík, tak o to víc se těšim až tam možná jednou někdy vyrazim :-)
Odpověď | 2011-10-01 20:34:39
.:. nemo
Když už se tam v životě nedostanu, alespoň díky Tvému článku si to mohu představit, dobře zpracované téma
Odpověď | 2011-10-03 20:32:24
.:. Lukáš
Zajímavé,každopádně i když naše lokomotiva 556.0 rovněž dokázala odvést 4000t jak Big Boy,tak zajísté ne na táhlém stoupání 12‰,nemluvě o tom že pro Big Boye to byl denní chleba a na rovině by odvezl mnohem více pokud by měl být přetěžován jako náš stroj,což 556.0 při váze vlaku 4000t nejspíž byla.
Odpověď | 2011-12-15 14:43:51
Přidej komentář
Jméno
Kontrola Zadejte číslo pět
Text

:-)
:-D
:-(
|-/
:-[]
;-)
8-|
8-o
Tlustě | Podtržené | Kurzíva  | zdroják | odkaz
  • Pro odeslání zprávy můžete použít klávesovou zkratku Alt+S. (Podporují jen některé prohlížeče)
  • HTML znaky budou převedeny na entity.
  • Vyjadřujte se tu jako doma, ať víme jak to u Vás vypadá.
  • Odkazy začínající http:// budou automaticky převedeny na odkazy , nepoužívejte však v jednom příspěvku více jak 3 - to dělají jen spam roboti:-)