Railgallery - Žitavská úzkokolejná dráha.

Žitavská úzkokolejná dráha.

V minulé části seriálu o železnici v německém pohraničí s Českou Republikou, jsme si řekli něco o úzkokolejkách které se nacházejí v Sasku při české hranici. Zároveň jsme si slíbili že se na jednotlivé železnice podíváme důkladněji. Prvním výletem této rubriky je výlet do Zittau (Žitavy). Zde je provozována úzkorozchodná železnice s pravidelným parním provozem. Tato železnice projíždí pěknou krajinou Horní Lužice pod severními svahy Zittauer Gebirge (Lužických hor). Protože zajímavostí kolem žitavské železnice je mnoho, bude fotoprůvodce rozdělen na dvě až tři části. Tato část je věnována historii této pozoruhodné úzkokolejky.

   Podobně jako ostatní úzkokolejné železnice v Sasku tak i Žitavská úzkokolejná železnice využívá rozchod 750 mm.  Z počátku železnice obloukem objíždí historické jádro města Zittau.  To opouští za stanicí Zittau Vorstadt (Žitava předměstí), aby za neustálého stoupání dosáhla stanice Bertsdorf kde se větví.  Východní větev pak pokračuje  do stanice Kurort Oybin a je dlouhá 12 235 m. Při tom překonává výškový rozdíl 126 m.  Západní větev směřuje do Kurort Jonsdorf. Rameno trati s Bertsdorfu do Kurort Jonsdorfu měří 3831 m. A překoná při tom výškový rozdíl mezi Bertsdorfem a Kurort Jonsdorfem 115 m.

 Protože státní Saské železnice o stavbu dráhy do Oybina a Jonsdorfu nejevily z důvodů minimální industrializace zájem.  Ale vzhledem k tomu že o propojení obou obcí se Zittau byl přesto zájem, ujal se iniciativy soukromý kapitál.  Proto byla 28. Srpna 1888 v Zittau založena  Zittau - Oybin - Jonsdorfer Eisenbahn - Gesellschaft  /ZOJE/.   28. března 1889 získala koncesi ke stavbě která byla zahájena 26. června 1889.  25. listopadu 1990, byl společný úsek ze Zittau do Bertsdorfu hotov.   Na km 1,65 navazoval na stávající úzkokolejnou  trať Zittau-Reichenau (Bogatynia).  Existovaly též úvahy o prodloužení Jonsdorfské větve až do české Mimoně.  To však nebylo uskutečněno pro nedostatek finančních prostředků.   Z důvodů narůstajících účetních ztrát byla společnost 1. července 1906 prodána německému státu, tedy Deutchs Richsbahn.  Firma si objednala u firmy Hartman, Sächsische Maschinenfabrik v Chemnitz 5 lokomotiv řady  H V TK které byly později přeznačeny na  K I   a ještě později na I K.  Je zajímavostí je že  v roce 2009  byla dokončena přesná replika této lokomotivy při příležitosti 125. výročí  saských úzkokolejek v Dampflokwerk Meiningen.  Nyní je deponována na Pressnitztalbahn. Zde je občas provozována. Při různých příležitostech se čas od času objeví i na jiných úzkokolejných tratích. V Zittau bude k vidění v přípřeži s Mayerkou tedy IV K, to v rámci pravidelného festivalu Historik Mobil 7.8  -  8.8. 2010 a navíc bude ještě provozována při kyvadlové dopravě mezi Bertsdorfem a Oybinem a Bertsdorfem a Jonsdorfem, ve dnech 20-22.8;  3-5.9;  17-19.9;  1-3.10  a  15-17.10. 2010.

Autor: F.Hejl Autor:  F.Hejl

Železnice do Oybina a Jonsdorfu si brzy našla své cestující kterých nebylo málo. Počet cestujících se během několika let zdvojnásobil. 1891: 246.777 v roce 1909:  523.000 cestujících.  Například na Svatodušní pondělí roce 1909 bylo přepraveno 12.337 lidí. Dráha nezvládala takovýto nával cestujících, mezi nimiž docházelo i k šarvátkám.  Aby se zvětšila průchdnost trati bylo rozhodnuto o jejím zdvoukolejnění. Zdvojkolejnění bylo provedeno v úseku Zittau Vorstadt a konečnou stanicí Kurort Oybin.  A to v délce 7,8 km. Spolu s zdvojkolejněním bylo přikročeno ke zvětšení nádraží Zittau Vorstadt a Kurort Oybin.  Nezdvojkolejněný zůstal pouze most přes ulici v obci Olbersdorf. Náklady  na zdvojkolejnění výjme mostu v Olbersdorfu činily 783.000 Marek.  Zdvojkolejnění bylo dokončeno a úsek byl dán do provozu  15. dubna 1913. Po této úpravě byla kapacita trati 5000 – 7000 cestujících denně. V roce 1936 byla jízdní doba mezi Zittau a Kurort Oybin 38 minut.  Důvod proč byla v letech 1943 – 1945 snesena druhá kolej není známý. Ale nestalo se tak jako u jiných dvoukolejných tratí, zásluhou sovětské okupační správy po roce 1945. Zajímavostí je že žitavská úzkokolejka byla jednou ze dvou úzkokolejek s dvojkolejným provozem. Druhou byla úzkokolejka na ostrově Borholm.

 Po skončení 2. světové války se žitavská úzkokolejka ocitla v sovětské okupační zóně, se vším co k tomu náleželo.  Navíc až do roku 1948 se řešily jísté územní nároky ČSR na Žitavu. Pro zajímavoost v Žitavě byla i Československá Pošta. Tato epizoda skončila na nátlak Polska s tím že československé úřady byly sovětskou okupační správou vypoklonkovány zpět na území Československa.  Provoz poté probíhal jak ve formě osobní tak i nákladní dopravy i normálně rozchodné vagony byly převáženy na specielních podvalnících po úzkoroschodné trati. To vše pod taktovkou Deutchs Richsbahn.

Autor: F.HejlAutor: F.HejlAutor:  F.Hejl

Vývoj po roce 1990.

 Po sjednocení Německa v roce 1990 vydalo Bundesverkehrsministeriums výzvu k sjednocené Deutches Bundesbahn a ta aby se saských úkokolejek zbavila. Avšak vzhledem k tomu, že vlak má velký význam pro cestovní ruch, rozhodl se Svobodný stát Sasko podpořit jejich privatizaci.  Dne 28. červenci 1994 byla založena Sächsisch-Oberlausitzer Eisenbahngesellschaft (SOEG).  SOEG převzal 1. Prosince 1996 trať, budovy, lokomotivy a vozy a provoz od Deutsche Bahn. Šest lokomotiv (řady) BR 99.73 a jedenu BR 99.77 K dispozici je také Rumunská dieselová lokomotiva Faur typ L35H a motorový vůz VT 137.322. Kromě toho v roce 1980 čtyřnápravové modernizované vozy Saxon. Stále existují čtyři dvounápravové vozy v původní podobě, které jsou používány se Saskou IV K  což je vlastně lokomotiva  BR 99 555 kterou vlastní klub přátel žitavské železnice. Lokomotiva byla celkově zrekonstruována v loňském roce. V srpnu pak představena v původním zeleném saském „unifiku“. Tato lokomotivní řada je v kruzích železničních fotografů známá jak Mayerka. Posledním důležitým krokem v historii žitavské železnice bylo že se stala součástí nově založeného sdružení dopravců Horní Lužice a Dolního Slezka ZVON Zweckverband Verkehrsverbund Oberlausitz - Niederschlesien.

V druhé části se podíváme kolem trati očima fotografa.

Autor Ferdinand Hejl,   Při psaní jsem využil zdrojů z Wikipedie. Fotografie jsou moje vlastní.


<Starší | tento článek | Novější>

Napsáno: 5. 5. 2010, 20:45 | Přečteno: 11403x | Kategorie: fotopruvodce | Napsal: Morris |

Komentáře: 2
Je to pěkný článek! Jen to písmo je třeba větší!!!|-/
Odpověď | 2010-05-07 10:31:23
.:. Morris
Pavle chápu Tvoji výhradu, sám už nemám také ostříží zrak. Snad se s tím bude noci něco dělat.
Odpověď | 2010-05-07 12:54:22
Přidej komentář
Jméno
Kontrola Zadejte číslo pět
Text

:-)
:-D
:-(
|-/
:-[]
;-)
8-|
8-o
Tlustě | Podtržené | Kurzíva  | zdroják | odkaz
  • Pro odeslání zprávy můžete použít klávesovou zkratku Alt+S. (Podporují jen některé prohlížeče)
  • HTML znaky budou převedeny na entity.
  • Vyjadřujte se tu jako doma, ať víme jak to u Vás vypadá.
  • Odkazy začínající http:// budou automaticky převedeny na odkazy , nepoužívejte však v jednom příspěvku více jak 3 - to dělají jen spam roboti:-)